Nejsem uražená. To mi asi nikdy nešlo. Jsem zklamaná. Zklamaná sebou, okolím, lidma, světem, vším. A život stejně fér nebude...
Jenom.. některý věci pořád nechápu. Nepochopím. Nikdo mi s tim nepomůže, nevysvětlí podstatu, princip. Proč je nebe modré? Bylo dřív vejce nebo slepice? Co je po smrti?
Proč se se mnou nikdy a za žádných okolností nepočítá? Kde se schovává ten někdo, pro koho mám znamenat celý svět? Co dělám špatně? Existuje osud? A Bůh? Copak nikoho netrápí výčitky svědomí? Uvědomí si někdo svojí chybu a omluví se? Je to vůbec možné? Proč prší? Protože prý v nebi někdo pláče. Všiml si snad tam někde někdo nahoře, že to není fér? Udělá s tím něco? A neříkejte, že časem jednou se stane to a to. Protože to nevíte. Nic se stát nemusí. Ne každý má štěstí. Třeba to moje štěstí je někde pryč. Třeba mi nechce pomoci. Třeba ani štěstí nemám... Jsem snad navíc? Na obtíž? Přebytečná?
Se mnou se prostě nepočítá...
Ale snad nebude tak zle. Ve skutecnosti muzete mit spoustu tichych obdivovatelu. Akorat ze clovek nikomu do hlavy nevidi, no.
OdpovědětVymazat