středa 9. ledna 2008

This is my essay...už i česky :o)

Here I have got something for you :) I wanted you to know my last essay :) the topic was "who I am as a fan" so enjoy :D

Dear unknown,
I am sitting here alone in my dark cell and I am thinking about all the stuff, that happened last month. I could have done so many things different, so many things couldn't happen. Why the hell this happened to me? I would never believe, that one day I will be able to do that act. That horrible act. That act, that finished my life.
It all started so innocent. Everything always starts innocent, doens't it? After so many years of lionizing and lovemaking my dreamed-of celebrity I was fed up with this pure and simple platonic love. I loved him from the moment, when I saw him in Lord of the Rings, where he battled for good, and for peace. Every girl wanted him but nobody was like me. It was me, who inwardly searched all the videos of him in internet, swallowed all his words, like it should be his last, looked for his lovely brown eyes, which always made me certain, that we' ll meet one day. As I said, every girl would give up everything to meet him. However, I was willing, even actually able, to give up something more. Or maybe thanks goodness? My dreamless nights, which I dreamed and fullfilled with lovely romantic story, should be quit. I had to find him. Well, it wasn't once, when he was talking to me in my dreams, that I should go to him. Finally I followed.
After so many years of renunciation I already have saved some money and I emit to look for my love. I knew, that this is the way it has to be. All was in good way and everything turned to happyending. But... but when I finally found my lovely and affinitive soul, he didn't recognise me. "But how is that possible?" I was asking myself. Why is he after so many years of mutual love pretending, that he doesn't know, who I am?? He can't be serious. And what more, he' s walking with this emaciated stupid girl from Hollywood? No! I can' t just let it be.
The rest of my story is maybe, my outside inhabitant of my cell, evident. I coudn't permit, that he would be without me. I was totally mastered by "If he can't be mine, he definitely won't be yours". And certainly not this stupid bitch. So I have done it. I pulled out my gun from the handbag, sighted and jerked the trigger. He wailed her. Why the hell is he doing this? He should be now only and only mine. I couldn't watch it anymore. Again I sighted the gun and I have done that for the second time. Why doesn't he want to be happy with me? Maybe he's watching me right now from up above, from Heaven, and he's waiting for me with open arms. Because we will meet there soon. So soon, so soon...


A tady je to i česky:

Milý neznámý,

sedím tu sama ve své temné cele a přemýšlím nad vším, co se za poslední měsíc stalo. Tolik věcí jsem mohla udělat jinak, tolik věcí se nemuselo přihodit. Proč jen mne muselo potkat něco tak strašného? Nikdy bych nevěřila, že jednou budu schopna takového činu. Takového odborného činu. Činu, který ukončil můj život.

Vše začalo samozřejmě nevinně. Všechno tak začíná, že? Po dlouhých letech obdivování a milování mé vysněné celebrity jsem už měla dost pouhopouhé platonické lásky. Milovala jsem ho od chvíle, kdy v Pánu prstenů bojoval za stranu dobra, za mír. Každá dívka ho chtěla, nikdo však nebyl jako já. To já tajně po nocích koukala na jeho videa na internetu, hltala každé jeho slovo, jako by mělo být jeho poslední, hledala jeho kouzelný pohled, který mě vždy ubezpečil, že se jednou setkáme. Jak už jsem řekla, každá byla ochotna obětovat cokoli, aby se s ním setkala. Bohužel, já byla ochotna, ba dokonce schopna, obětovat mnohem víc. Nebo snad bohudík? Bezesným nocím, které jsem prosnila a naplnila naším milostným příběhem, měl být brzy konec. Musela jsem ho najít. Vždyť už mě ve snech tolikrát přemlouval, ať se za ním vydám. Konečně jsem ho poslechla.

Po dlouhých letech odříkání jsem konečně našetřila peníze, a vydala se hledat mou lásku. Věděla jsem, že to tak má být. Vše bylo na zdárné cestě a vše spělo ke šťastnému happy-endu. Jenže...jenže když jsem svou milovanou a zpřízněnou duši konečně potkala, nepoznával mě. "Jak to?" ptala jsem se sama sebe. Proč po tolika letech vzájemné lásky předstírá, že neví, kdo já jsem? To přece nemůže myslet vážně! A ještě ke všemu se tu producíruje s tou vyhublou krávou z Hollywoodu? Tak to ne! Tohle nemůžu nechat jen tak.

Zbytek už je Ti možná, cizí obyvateli mé celi, jasný. Nemohla jsem dopustit, aby byl beze mne. Zcela mě ovládlo heslo: "Když ho nemůžu mít já, tak ho nebude mít ani žádná jiná." A už vůbec ne tahle pitomá nána. A tak jsem to udělala. Vytáhla jsem z kabelky zbraň, namířila a stiskla poušť. Oplakával ji. Proč to sakra dělá??? Měl být přeci jen a jen můj. Nedokázala jsem se na něj déle dívat. Znovu jsem namířila svou zbraň a udělala to podruhé. Proč jenom nechtěl být šťastný se mnou? Možná se teď na mě tam ze zhora, z nebe, dívá, a čeká na mne s otevřenou náručí. Protože už brzy se tam sejdeme. Už brzy, už tak brzy...