My story...

Když jsem nervózní, dělám takovou věc...strašně mluvím....někdy nemůžu zavřít pusu. Jako kdybych se potřebovala někomu vypovídat, komukoli, kdo mě bude poslouchat. To je ten okamžik, kdy se to všechno po*ere...
Zapomenu na následky...na chvíli ztratím svoje smysly...a díky tomu se moje pusa rozjede a slova se řinou ven.

Nikdy jsem Ti nechtěla ublížit. Vím, že přijde čas, kdy se naučím zacházet s lidmi, které miluji, tak, abych sama mohla být milována. Lekce naučena.

Nesnáším se za to, že jsem Tě zklamala, cítím se kvůli tomu příšerně...hádám, že karma přece jenom existuje, protože teď jsem to já, kdo trpí. Nesnáším, že jsem Tě přinutila myslet si, že to, co máme...přátelství, důvěra...je zničeno, tak mi prosím neříkej, že mi nemůžeš odpustit...protože nikdo není dokonalej...

Kdybych tak jenom mohla vrátit čas, přísáhám, že bych nikdy nepřekročila tu hranici. Měla jsem si to nechat pro sebe, ale neee, já běžela a vykřičela do celého světa, co cítím. Jak tu teď sedím a brečím, uvědomuju si, že pokud si Tě chci udržet ve svém životě, budu se muset změnit. Slibuji, že se budu snažit.

Nejsem svatá....v žádném případě...ale to, co jsem udělala opravdu nebylo pěkné. Ale přísahám, že Tobě nikdy nic znovu takového neudělám!









this.